Jednoho dne nastala pauza.

V případě, že se celý svět zastaví | že s kroky těch, které ani nevydávají hluk | jeho tvrdohlavá setrvačnost ustane | Čas by pak ustoupil tichu | bylo by tam roztroušeno nespočet stop stopy | které by vyvolávaly dojem, že věci rezonují | jemným pohybem | Ale stopy zůstávají | inertní a neslyšitelný | dokud se nerozpustí | a předpoklad pauzy je prostě nemožný | Tam to žije | ty věci, o kterých se nikdy nemluví | kde zvuk bloudí, sám se šíří | aniž by to cokoli vnímalo | v doplňkovém dialogu | Jsme homologní | podobné frekvencím, které se rozšiřují | vždy dokud nezmizí | s jedinečnou vytrvalostí | i nehmatatelné křivky |

To, co je zde, je hromada izolovaných obrázků, kteří se narodili němí. Náhlý exodus, celkem náhodný, kvůli snaze o absenci hluku, je to ticho jeho obrazu a zhmotnění jeho zvuku.